O realitě našeho bytí vznik Univerza
Zpracovali: JUDr. Helena Zíková a Jiří Šejnoha - skupina „Svět je jinak“
Univerzum geniální dílo nebo náhoda? Vesmír, důvod jeho vzniku, jeho konstrukce, podstata funkce Systému do něho vloženého jeho autorem.
Motto: … Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal. Starý zákon, Genesis, 2
Když se řekne vesmír, kosmos, Univerzum, všehomír, veškerenstvo, snad každý si umí představit co to znamená. Jeho nesčíslné a úžasné struktury a v nich panující systém, nesmírně složitý komplex přehledného řadu má jediné racionální vysvětlení jeho vzniku – tvořivá myšlenka a síla tento záměr provést. A jaký měl autor tohoto projektu důvod vytvořit tak složité a přitom jednoduše fungující dílo? Na tuto otázku nedokáže nikdo odpovědět. Současná věda přisuzuje vznik vesmíru „velkému třesku“. V Bibli je připsáno Boží existenci. Jeho moc lze vyvodit pouze pozorováním materiálního světa, tedy reality prostředí bytí člověka.
Připustíme-li, že Univerzum, jak je vědecky dokladováno, vzniklo před 13 mlrd. pozemských let jakýmsi výbuchem, pak vzniká otázka kde se vzala všechna ta zahuštěná hmota, která musela nutně existovat aby mohlo ke „třesku“ dojít a kdo, nebo co, dalo podnět k této reakci. Dostáváme se k zákonu příčiny a důsledku. Univerzum by nebylo schopno začít existovat samo o sobě, musela tomu předcházet příčina. Jinými slovy, příčina existence Univerza musela předcházet jeho vzniku. Toto zdůvodnění není výsledkem nějaké fantazie, ale zcela přesná a racionální dedukce založená na principu příčiny a důsledku. S tím musí souhlasit každý, nejen představitelé současné vědy zabývající se touto problematikou. Z druhého zákona termodynamiky vyplývá, že Univerzum muselo mít začátek. Jak je to tedy doopravdy?
V prvé řadě je nutné oprostit se od otázky kdo, nebo co, je ona Nad-tvořivá síla, Bůh - je jedno jak tento fenomén nazveme, který vytvořením Univerza s vloženým Systémem zaručující jeho funkci, uskutečnil svůj velkolepý záměr.
Sv. Trojice - otec Bůh, po pravici syn Stvořitel a nad nimi se vznáší holubice co by Tvořivý Duch
Bůh - Nadtvořivá síla byl v jediném existujícím Jsoucnu prostředí Absolutna osamocen, neměl s kým sdílet své city, proto pojal záměr utvořit sobě rovné Nehmotné bytosti – Tvořivé Duchy, kteří budou jeho společníky. Pro uskutečnění svého záměru nejprve zformoval dokonalého, sobě podobného Tvořivého Ducha – Stvořitele, na kterého přenesl některé své schopnosti potřebné k uskutečňování svého zamýšleného díla. Nebyl by pro něho problém vytvořit další kopie sebe sama, ale byly by to bytosti, které nedospěly k vlastnostem svého tvůrce vlastním vývojem ve specifickém prostředí k tomuto účelu vytvořeném. Tento záměr proto vyvolal potřebu zformovat prostředí, ve kterém se Nehmotné bytosti budou svobodně vyvíjet k dosažení vlastností svého Tvůrce. Tak vzniklo Universum jako prostředí pro bytí Nehmotných bytostí, které ve hmotném těle existují jako lidé. Vstupem do hmotného těla zapomínají na svoje dosavadní bytí, kdo jsou a kam směřují. Nehmotný Tvořivý Duch vstupuje do fyzického těla člověka v okamžiku jeho narození s prvním nadechnutím novorozence. V ten okamžik se uzavírá „světelný tunel“, kterým prošla Nehmotná bytost z Nehmoty Druhé strany a ujímá se řízení svého nového hmotného těla. Tento problém není tématem této naší přednášky, poznamenejme pouze, že Tvořivý Duch řídí vědomé jednání člověka, jeho rozhodování ve vztazích, nevědomé funkce hmotného těla se uskutečňují na základě impulzů Nehmotného druhového programu, který ze stejné atomární hmoty jako je neživá příroda formuje živé hmotné tělo a způsobuje, že tato formace roste podle programu a po určitý čas se obnovuje.
V mnoha lidských životech, pokaždé jako jiný člověk, se pak vyvíjí k vlastnostem svého Stvořitele. Podrobnější informace o tom jsme již uváděli v přednášce I. Pilíř zdraví, část první. Tyto Nehmotné bytosti existují v záměru Absolutní Tvořivé síly-Boha a procházejí vývojem v prostředí Univerza v němž se zbavují vlastností nesouladných s Božími principy. Ve hmotném prostředí se učí rozeznávat a překonávat protiklady dobra a zla, a to ve ztížených podmínkách zapomenutí všeho předchozího ve své minulosti. Mohou tedy spoléhat pouze na svoji dosaženou vnitřní kvalitu, a tak se velice dlouhodobě vyvíjejí k dokonalosti svého Tvůrce.
Více informací k této problematice naleznete na našich stránkách www.svetjejinak.cz
Máme-li pochopit sami sebe i realitu, která nás obklopuje, smysl a cíl toho všeho, začněme to poznávat od celku, abychom se propracovali k jeho dílčím součástem, nikoliv naopak. Teprve poznávání Systému, který Tvůrce všeho vložil do Universa, nám umožní nalézat odpovědi k základním otázkám bytí člověka: Kdo jsem? Odkud přicházím? Kam směřuji? Jsou to základní informace o podstatě všeho, čím jsme a čeho jsme součástí.
Jaká je realita? Naše skutečné individuální "já", Nehmotný útvar, je Božskou silou zformován v Absolutnu z hmotně nepopsatelné Pralátky. Nepatří tedy do celku Universa na rozdíl od hmotného fyzického těla, kde funkční podstatou a v něm probíhajících procesů je Nehmotný Druhový program. Jeho impulsy jsou výsledně převáděny na buněčné hmotné programy, označované jako DNA. Stejně tak jako "tělo" Tvořivého Ducha je i obsah - soubor Nehmotných informací jednotlivých Nehmotných druhových programů - tvořen mimo Universum. Takže shrneme-li si tyto poznatky, zjistíme, že funkční podstatou vědomého myšlení a jednání člověka je Nehmotný Tvořivý Duch, Nehmotná bytost, která hmotné tělo používá jako prostředek pro svou ochranu a orientaci ve hmotném prostředí, ke komunikaci s vnějším prostředím a v neposlední řadě i k vlastní kreativní tvorbě -myšlení.
V Bibli, v jedné části textu První knihy Mojžíšovy – Genesis je uvedeno: Hospodin Bůh se obrací k prvnímu člověku Adamovi po spáchání prvotního hříchu, což bylo pozření jablka ze stromu poznání: „V potu tváře své budeš si svůj chléb dobývati, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš." V alegorii je jasně řečeno, že jeho tělo je utvořeno ze stejné atomární hmoty jako veškerá neživá příroda a dokud se nerozpadne na prach, nemůže se jeho podstata vrátit do prostředí, ze které byla vzata.
Vraťme se ale zpět k Univerzu, jeho vzniku a podstaty jeho fungování.
Univerzum pro lidské vnímání představuje rozsáhlý prostor s uskupenými hmotnými objekty o jehož vzniku, stáří a velikosti se přou vědecké kapacity Existuje nepředstavitelné množství studií s matematickými modely řešícími tuto problematiku. Tu a tam se vyskytne informace, která se vzdáleně přibližuje skutečnosti, ale pravá podstata a účel tohoto díla zůstává stále pro člověka nedostupná. Pokusíme se nyní v krátkosti rozkrýt toto „tajemství“ podle Informací, které se nám dostávají netradičním způsobem z prostředí lidskými smysly nevnímatelného – Druhé strany. Co je „Druhá strana“? Je to součást prostředí ve kterém žije člověk, tedy které je všude kolem nás a je, jak bylo řečeno, lidskými smysly nevnímatelné. Pouze vyvolení a výjimečně citliví jedinci mají schopnost komunikace s Druhou stranou. Není to tedy někde na nebesích, jak se to snaží vysvětlovat náboženství. Rovněž tak neexistuje peklo, kde se ocitne hříšná lidská duše po opuštění těla člověka. Druhá strana je tedy jakoby rub hmotného bytí člověka, je to prostředí, kam se opakovaně vrací Nehmotná bytost po opuštění hmotného těla v důsledku jeho zániku. Tam znovu získává vědomost kdo je a kam směřuje, co bylo jejím předsevzetím před vstupem do hmoty, prostě vše což ji bylo odepřeno vědět uzavřením do hmotného obalu lidského těla. Tam má také možnost zhodnotit své působení ve hmotě a podle toho připravit plán pro svůj příští vstup do hmotného světa.
Ale zpátky ke vzniku Univerza. Univerzum bylo zformováno a je řízeno druhy Nehmoty podle programu, který do něho vložil jeho Boží Tvůrce. Základem je „Pralátka“ hmotně nepředstavitelná substance, která tvoří prostředí Absolutna – sídlo Boha, Stvořitele a Tvořivých Duchů, kteří již dosáhli vlastností umožňující jim tam pobývat. Ezoterika je označuje jako anděly. Prostor naplněný Pralátkou si s trochou fantazie můžeme připodobnit k jiskřivé mlze, kde není nahoře ani dole, vpředu ani vzadu, kde udělat krok znamená zůstat na místě, kde každý bod je jeho začátkem i koncem. Je těžké si toto ve hmotě představit, ale zkuste to vzít za skutečnost, protože podle zformování, tj. zahuštění, nebo lépe řečeno prostoupení, Pralátky lze následně rozeznat celkem čtyři kvality Nehmotné substance.
Antihmotu, která tvoří rigidní základ celého prostoru Univerza a je hlavním činitelem při zahušťování hmotných částic při jejich průchodu Obvodovým Univerzem. Jak dále poznáme, je to jednou zahuštěná Pralátka. K její úloze v Systému Univerza se ještě v dalším podrobně vrátíme. Prvosubstance je další forma Nehmotné substance bez které by nebyl možný přenos veškerých informací v Univerzu. Je základem zformovaného Nehmotného druhového programu pro veškerou živou hmotu. Bez ní by také neexistoval bezdrátový přenos dat, tedy televize, mobily a další zařízení bez kterých si současný člověk nedovede už představit své bytí.
Další je Předhmota, která je obalem, jakousi kůží částic hmoty, od těch nejmenších útvarů až po atomární celky. Zabezpečuje neměnnost formací hmoty a to od těch jejích nejmenších částic až po velké planetární celky. Díky ní můžeme pozorovat Měsíc, nejbližší to souputník Země, který se pohybuje ve vymezeném prostoru aniž by se s ní srazil.
Tak je tomu i se všemi planetárními celky a jejich nadřazenými útvary. Zapojte svoji představivost, abychom si mohli tuto skutečnost přiblížit. Představte si, že Předhmota obaluje hmotu jak Měsíce, tak i Země, jako nafukovací balón. Proudící Nehmotná energie se opírá do těchto hmotných celků, způsobuje jejich rotaci.
Při nárazu Nehmotné energie na hmotu tělesa se její paprsky tříští, a podle jeho zahuštění jich část vniká do nitra hmotného uskupení, aby po průchodu se snažily opět vytvořit původní celek. Pokud by tato neměla Předhmotný obal, neudržela by svou formaci. To je jedna úloha Předhmoty, další její působnost spočívá v zabránění snahy obou těles o jejich spojení. Hmota Měsíce má snahu se spojit s pevnou hmotou Země, ale Předhmotný obal-nafukovací balón tomu brání.
Když jsou obaly z předhmoty stlačeny do maxima, t.j. Měsíc je nejblíže Zemi, kvantita se změní na staronovou kvalitu a to způsobí, že tělesa se vrací zpět na bezpečnou vzdálenost, což je největší vzdálenost mezi Zemí a Měsícem. Nyní je Měsíc nejdále od země, a proces se opakuje. Takto to funguje v celém vesmíru. Podrobnější vysvětlení by nás odvádělo od tématu přednášky, protože v této souvislosti je zapotřebí ještě dalších informací, aby mohl být utvořen celkový obraz tohoto problému. Hmotně nelze tento jev žádným způsobem prokázat. Jednou z dalších zajímavostí z této oblasti je existence druhého ohniska elipsy po níž se pohybuje Měsíc okolo Země.
Věda nebere tento jev v úvahu, chybí jí hmota, kterou by mohla pozorovat a popisovat. Černá Luna, nazývaná také Lilith je v současnosti důležitá pouze pro astrology. V podstatě je to Předhmotný obal, který zbyl po zničení Nao, druhého měsíce Země, při atlantské katastrofě. Tato zformovaná Nehmotná substance dále zajišťuje soudržnost částic subatomární hmoty zbylé po odstranění atomární hmoty tělesa a usměrňuje působení další a poslední formy Nehmoty – Nehmotnou energii. V souvislosti s živou hmotou ji nazýváme vitální energií. Zatímco všechny předchozí substance jsou ne-částicové, Nehmotná energie je již zformována do útvarů, které připomínají paprsek. Univerzem prochází jako jakýsi koberec a průběžně předává hmotě informace o jejích vlastnostech – stanovuje míru zahuštění hmoty.
Šíření paprsků Nehmotné energie
Co je zahuštění hmoty? Není to její prostorové rozmístění, ale síla úseku paprsku Nehmotné energie ukryté v jejích částicích. Úzce s tím souvisí objem Předhmotného obalu, který je schopen uzavřít jen určitou část paprsku Nehmotné energie a tím vlastně určit i zahuštění hmotné částice. Pronikavé čelo paprsku má sílu vytlačit v částici ukrytý zlomek NE a prochází tak dlouho, pokud se v částici neobnoví původní úsek. Hmotně lze tento jev pozorovat jako vibraci hmoty. Paprsek NE, který se nárazem na hmotu tříští, se po průchodu hmotou a předání informace, opět spojuje.
Paprsky Nehmotné energie, když narazí na povrch planety, tak se roztříští, jak jsme se již snažili vysvětlit. Průrazná část směruje do jádra a zbytek paprsků obeplouvá těleso planety, aby po té navázaly původní formace paprsků. Protože hlavní proud NE přichází na Zemi od Slunce, je tento proces na planetě průběžný. Vždyť na planete neustále někde Slunce vychází a někde zapadá. Nehmotná Energie je zodpovědná i za gravitaci. Pokud si promítneme informaci o zahuštění hmoty do podmínek planety Země, zjistíme, že i zde platí zahuštění hmoty.
Plynná atmosféra, kapalina – voda na povrchu a do určité hloubky i pod pevným povrchem a pevná hmota tělesa planety. Je tedy jasné, že předmět zahuštěnější než plyn-vzduch se snaží dosáhnout spokojenosti spojením se sobě rovnou hmotou. Takto lze vysvětlit i propad různě zahuštěné pevné hmoty do nitra planety k jejímu jádru. Hmotně si to můžeme ověřit například nálezy artefaktů pod pevným povrchem v hloubce odpovídající jejich stáří.
Nyní se vrátíme k uskutečnění záměru Boha – vytvořit prostředí pro svobodný vývoj Tvořivých duchů. Z toho důvodu bylo nutné vydělit v Absolutnu prostor. Jak bylo již řečeno, základ Universa tvoří Antihmota, která ho jako celek prostupuje a je jeho vrcholným řídícím nástrojem. Vzniká prvotním prostoupením Pralátky. Z hmotného hlediska a jen s velkou fantazií si lze představit, že vymezíme v Pralátce určitý prostor tvaru koule a necháme jej prostoupit jejím stejně velkým množstvím a tvarem - máme Antihmotu aniž by, jako ve hmotě, vznikla “díra”. Ovlivněni hmotou se zeptáte, jak je to možné? Neměnná stoická vlastnost Pralátky je základem její stability a soudržnosti a tvoří její fixní „konstrukční strukturu“. Přemístěním určitého objemu se obsah Absolutna = Jsoucna nemění, pouze se posune. Antihmota je tedy výsledkem “přepracování” naprosto vyrovnané a ne polaritní Pralátky, základního media veškerého existujícího Jsoucna a vymezuje prostor Universa. Zatímco Absolutno je nekonečné, takže nelze vymezit jakoukoliv fyzikální veličinu - rozměr, hmotnost, objem a pod., tak Universum jej již uzavřený celek s danými hmotnými měřitelnými veličinami. Bůh změnil vlastnosti Pralátky tak, že Universum jako funkční Systém je nekonečné, ale jako objekt má v každém bodě začátek a konec, takže není nekonečné. Je to ohraničený celek s vloženým Systémem pracujícím v nekonečnosti kruhu – perpetuum mobile.
Vzniklo tak Universum jako polaritní prostředí, které je vnitřně rozlišeno na Vnitřní a Obvodovou část v určitém poměru k sobě. Různá kvalita a objem těchto částí zakládá jejich vzájemné polaritní poměřování a snahu o vyrovnávání ke „spokojenosti“, respektive k vnitřní rovnováze střídavě vždy jednoho z partnerů polaritního vztahu. Z tohoto sděleného poznání vyplývá, že Universum je konečné, nekonečný je pouze jeho cirkulační režim, probíhající v kruhu. Proto ani nemohl existovat či zaniknout tzv. raný vesmír, protože je to jen jedna z trvale existujících fází cirkulační dynamiky. V Systému Univerza všechny jeho stavy existují současně a jsou vlastnostmi Nehmoty provázány věčným pohybem založeným na polaritním vyrovnávání. Co je polarita? Obecně je polarita definována jako vlastnost určité entity, jež se vyhraněně chová vůči svému přímému protikladu, kdy vzájemný vztah obou prvků systému je předpokladem existence každého z nich. Jednoduše řečeno je to vztah dvou činitelů, kteří se snaží o dosažení své rovnováhy, kterou nemohou dosáhnout protože v každém je zárodek toho druhého. Graficky to dobře znázorňuje monáda jin-jang.
Nyní podrobněji k výše uvedeným skutečnostem o podstatě a funkci Univerza.
Univerzum bylo zformováno z Pralátky, jediného nečásticového a nepolaritního média Absolutna ve třech etapách.
V 1. fázi stvoření bylo odebráno určité množství Pralátky Absolutna a toto bylo přidáno do zamýšleného objektu Univerza. Došlo tak k překrytí tam přítomné Pralátky a vzniklo prvotní vymezení Univerza a jeho základní Nehmotné substance – Antihmoty. Takto vytvořené prostředí bylo strnulé, ve všech prostorách stejné.
Ve 2. fázi byl vymezený prostor Univerza rozdělen na dvě části tak, že jejich objemové proporce byly v relaci „zlatého poměru“, tj. číselně vyjádřeno 0,618 : 0,382.
Jako zlatý řez (latinsky sectio aurea) se označuje poměr o hodnotě přibližně 1,618 : 1 (resp. 1 : 0,618).
zlatý řez v přírodě
zlatý řez v proporcích člověka
Vznikla tak menší vnitřní část a jeho Obvodová část. Z Vnitřního Univerza byla odebrána ta část Pralátky, která byla původně přidána, aby vznikla Antihmota a převedena do Obvodového Univerza. Připomínáme, že zlatý poměr je vztah dvou činitelů, kdy poměr menšího k většímu je týž jako poměr většího k součtu obou. Došlo tak k prvotnímu rozdělení Univerza na Vnitřní, kde zůstala pouze původní Pralátka, dále jej budeme označovat jako VU, a Obvodové Univerzum, kde se změnila skladba prostředí a tedy i vlastnosti polaritních vztahů uvnitř něho. Dále jej budeme označovat jako OU.
Ve 3. závěrečné fázi z převedené Pralátky do OU byly vzájemným překrýváním zformovány Nehmotné Substance – Prvosubstance, Nehmotná energie, Předhmota a hmota. Bylo tak dokončeno Univerzum do cílené základní podoby tj. dvě základní části ve vzájemném polaritním napětí, ale stále stoické, bez pohybu.
Cirkulační nekonečná procesní dynamika – pohyb Systému Univerza – byla nastartována až převedením jedné bilanční třetiny zformované hmoty z OU do VU. Toto objemové množství převedené hmoty způsobilo takovou nerovnováhu v OU, která si vynucuje přechod hmoty zpět do OU. Je tak založena střídavá polaritní spokojenost a nespokojenost každé z obou částí Univerza.
Základem Systému Univerza je tedy princip polarity, kdy všechny vztahy mezi jeho činiteli usilují o návrat do vyrovnanosti prostředí Absolutna, nikoliv však polarity. Skladba Substancí však způsobuje, že jsou neustále polaritně vychylovány, takže nemohou nikdy dosáhnout vlastní ani vzájemné absolutní vyrovnanosti. Pro Nehmotné bytosti - Tvořivé Duchy, takže i pro člověka polarita vyjadřuje proporce mezi dobrem a zlem, které jsou poměřovány souladem či nesouladem s Božími principy. Hmota, jako částicová substance, v porovnání s celostní ne částicovou Nehmotou, má mnohem větší polaritní rozdíly. Proto je hmotné prostředí a hmotný život nutnou součástí vývojového procesu TD. Ve zvýšené polaritě hmotného prostředí se TD jako člověk musí individuálně rozhodovat v protikladech dobra a zla. Postupně, v mnoha hmotných životech, dospěje do kvality, kterou se vyrovná svému Stvořiteli.
Z uvedeného tedy vyplývá, že konstrukce Univerza má limitovaný rozsah, nekonečná je pouze procesní dynamika.
Universum tedy nemohlo vzniknout velkým třeskem, ani se nerozpíná, takže nemá ani rané či pozdější stádium, jak tvrdí a experimentálně se marně snaží prokázat současná věda. Všechny procesy v něm probíhají souběžně a opakovaně, aby mohly být využity v záměru Tvůrce-Boha při vývoji Tvořivých Duchů k dokonalosti Stvořitele. Universum je skutečnost, která se dále nevyvíjí, prostě je, všechny minulé i budoucí stavy v něm existují a dynamicky probíhají souběžně v jeho jednotlivých částech. Nelze tedy smysluplně uvažovat o stáří Universa, které nestárne, neboť Nehmota je neměnná a hmotné změny jsou průběžně a společně přítomné v jednom Systému. Čas je pouze hmotnou kategorií a v uzavřeném cirkulačním režimu Universa jako celku se neprojevuje. Smysl mají pouze údaje o jeho vzniku a o hmotných procesních fázích v jeho jednotlivých částech. Účinky Nehmoty na hmotu nelze vyjádřit v celých číslech. Universum vznikalo postupně, nikoliv okamžitě „třeskem“, hmota v něm se musela zformovat z Nehmoty a pak byla posunována do Středového prostředí optimálně vyrovnané polarity Obvodového Universa.
Teprve v tomto prostředí nabyla vlastnosti, které podmiňují její zformování do hmotného života v rozsahu společné existence od nejjednodušších druhů, což jsou mikroorganizmy, až po nejsložitějšího organizmus těla člověka. V žádném případě tedy nejde o Darwinovu teorii vývoje druhů, ale o cílené sladění hmotných toků jiné než anorganické hmoty, řízené Tvůrcem Systému. (ca. 27,20 O 24) Vyjádření času v pozemských letech je vůči Universu jako celku nepřesné, neboť vlivem pokračujícího procesu zahušťování hmoty plynoucím z jejího průchodu Systémem Universa, se oběhové cykly zpomalují. Soudobá věda se o tom přesvědčuje, např. ze zpožďování „atomových hodin“, aniž by věděla, proč tomu tak je. Nicméně, pro základní orientaci člověka má dostatečně přesnou vypovídací hodnotu „sdělený“ údaj, že Universum ve své konečné podobě trvá zatím přibližně 64 miliard soudobých pozemských let. Souhrnně lze tedy uvést, že Universum je realizovaný záměr s vloženým, pro současného člověka nepředstavitelně složitým a dosud nepochopitelným, jednoduchým Systémem, zformovaným s láskou pro jeho bytí. Jako každé Dílo má svého autora a tím je Nejvyšší Nad-tvořivá Síla – Bůh. Zdravému rozumu se tak příčí teorie vědy o vzniku Universa "velkým třeskem". Na otázku kdo dal podnět k tomuto třesku a kde se vzala hmota, aby tato skutečnost mohla nastat již odpověď nedostaneme.
V naší galaxii Mléčná dráha je více než 200 miliard hvězd
Pro ucelené informace o utváření Univerza je nutno ještě dodat, že VU je zcela Nehmotné a jeho prostřednictvím je Univerzum jako celek napojeno na Absolutno. OU má dvě dimenze – Nehmotnou, což je Druhá strana a hmotnou, která je na Nehmotné svou existencí plně závislá. Hmotná dimenze je prostředí pro bytí člověka a vědou je považována za jedinou realitu. Obě tyto dimenze OU mají přesně vymezený účel vztahující se k potřebám vývoje Nehmotných bytostí k vlastnostem jejich Stvořitele. Nehmotná dimenze je určena pro svobodný vývoj Nehmotných bytostí, kde mají k dispozici všechny potřebné informace odpovídající stupni jejich dosavadního vývoje – to je to, co nazýváme Druhá strana. Hmotná dimenze je určena pro Nehmotné bytosti uzavřené ve hmotném těle, kdy ztratí veškeré vědomosti o svém předešlém bytí. Stávají se z nich bytosti, které věda nazývá homo sapiens sapiens – člověk moudrý.
zahušťování hmoty
Vraťme se ale k vývoji, lépe řečeno k zavádění Systému do jeho konstrukce s cílem formovat pomocí Nehmoty hmotu jejíž účinky a působení nelze vyjádřit matematicky v celých číslech.
Jak bylo již řečeno, Univerzum vznikalo postupně, nikoliv okamžitě – třeskem. Hmota v něm se musela zformovat z Nehmoty a postupně byla posunována prostorem, kde probíhalo její zahušťování, aby při dosažení maximálního zahuštění došlo ke změně kvality, což je propad zpět do Nehmoty VU. Jak dále poznáme, při tomto procesu teprve ve středu Středového prostředí, kde je optimálně vyrovnaná polarita OU jsou podmínky pro to, aby hmota měla vlastnosti umožňující vznik hmotného života od nejjednodušších organizmů až po fyzické tělo člověka. Je to především voda a složení atmosféry na planetě života.
Nositeli polarity v OU jsou Antihmota a tři Nehmotné substance – Prvosubstance, Nehmotná energie a Předhmota. Jejich úloha a vlastnosti byly specifikovány již v úvodu této přednášky. Na hranici mezi VU a OH výstupuje Nehmota z VU a počíná proces formování hmotných částic. Hmotně si OU můžeme představit jako tubus, který se průběžně zužuje, takže při neměnnosti Antihmoty v prostoru dochází ve vztahu k Prvosubstanci a Předhmotě ke změnám v jejich vlastnostech a působení na hmotu . Ve skutečnosti OU existuje ve tvaru koule, která obepíná VU. Oba jeho konce jsou napojeny na VU a pokrývají celý jeho povrch v poměru 1:9. Devítka je prostor pro výstup z VO, jednička je prostor, kde se nejvíce zahuštěné formace hmoty propadají do VO. 32.00
Jak bylo řečeno, vstupem nejjemnější hmoty do OU se počíná jeho prostor plnit těmito částicemi, aby ho v končném výsledku zformovaná hmota bez výjimky naplnila. V OU neexistuje tedy místo, kde by nebyla hmota v jakékoliv podobě. Průchod hmoty OU a její formování můžeme rozdělit do fází – předstředové, středové a postředové. V předstředové oblasti jsou částice fomované hmoty vystaveny tlaku Nehmoty celkem ve třech kvalitách průběžně se měnícího prostředí, kdy se prostupují a zahušťují. Hmotně číselně můžeme tyto oblasti označit 8, 7 a 6. Poté vstupuje zformovaná hmota do oblasti 5 – Středové části OU, kde se částice již neprostupují, ale shlukují do určitých celků. Vzniká atomární hmota, o které má současná věda, pokud se týká hmotného pozorování, celkem slušné znalosti.
Jedinečnost prostředí pro vznik života se nachází ve Středu Středové části Obvodového Universa. Proč? V této oblasti je téměř nulová polarita, t.j. napětí, mezi zformovanou hmotou a doprovodnými Nehmotnými Substancemi. Znamená to, že jak hmota, tak Nehmota se nesnaží o jakékoliv vyrovnání. Jen za takového stavu lze vkládat do hmoty oživující Nehmotné programy. Co jsou atomární neživou hmotu oživující Nehmotné programy osvětlíme dále.
Průchod hmoty Univerzem. Oblast +5-5 je střed Středové části Univerza s vyrovnanou polaritou
Oblast Středu Středové části Universa zahrnuje pro vnímání člověka nepředstavitelnou rozlohu. V současnosti za pomoci nejdokonalejší techniky "dohlédne" člověk do méně jak jedné třetiny této oblasti. Dalším kritériem pro výběr planety života je vhodné složení pevné atomární hmoty, existence vody a složení atmosféry, vše ve specifických poměrových složkách. Rovněž tak její umístění v domovské planetární soustavě je důležitým prvkem při výběru. Znamená to, že Sluneční soustava se nachází právě v této oblasti a planeta Země je v tomto útvaru umístěna ve zlatém poměru.
Pevná hmota musí obsahovat všechny minerály potřebné pro formování živé hmoty. Jsou to především křemík, uhlík, vodík, dusík, kyslík a fosfor.
Dále musí být podmínky pro existenci stabilní vody jako sloučeniny dvou atomů vodíku a atomu kyslíku. Je to voda, která za přirozených podmínek nereaguje s jiným hmotným uskupením, její molekuly se nerozpadají, mění pouze svoje vzájemné postavení. Podle toho rozeznáváme její skupenství: pevné (led), kapalné a plynné (pára). Reaktivní voda, která vzniká při přirozených chemických reakcích, např. uvnitř buněk živé hmoty, a má vzhled vody, se při vypařování do prostoru rozpadá. Její molekuly jsou nestabilní a reagují s okolní atomární hmotou.
Atmosféra musí, mimo jiné, obsahovat takové uskupení molekulárního kyslíku (O₂), aby mohl probíhat proces "dýchání" živé hmoty, tj. fauny a flóry. Molekulární - atmosférický kyslík je molekula dvou atomů kyslíku, která je, obdobně jako voda, za přirozených podmínek stabilní, nereaguje se žádným hmotným uskupením.
Pouze za určitých podmínek přibírá k sobě volně atom atomárního kyslíku a vzniká tak trikyslík – uskupení známe jako ozón. Působením elektrických výbojů - blesky při bouřce, nebo intenzívního krátkovlnného ultrafialového záření v troposféře zemské atmosféry, atmosferický, tj. molekulární kyslík, rozevírá své uskupení a přibírá atom atomárního kyslíku. Ozón je důležitý pro veškerou živou hmotu, protože jeho vrstva v horní atmosféře planety zabraňuje průniku úseků silné Nehmotné Energie na její povrch. V horní vrstvě atmosféry ochraňuje, ale jeho dýchání je pro živou hmotu zničující. Znemožňuje molekulárnímu kyslíku, ze kterého se zformoval, plnit jeho hlavní úlohu – zprostředkovávat odchod silného alfa uhlíku z živého organizmu. Je to podobné uskupení hmoty jako molekula vody – za přirozených podmínek není reaktivní, má ale schopnost k sobě přitahovat a volně navazovat atom silného alfa uhlíku. Věda dosud nezná pravou podstatu formování živé hmoty a tak předpokládá, že molekulární kyslík vstupuje dýcháním do organizmu fauny a flóry, kde je složkou podmiňující její existenci. Nezná, že každé uskupení živé hmoty je uzavřený systém, který sice se neobejde bez kyslíku, ale kyslíku jiné kvality – atomárního. Molekulární kyslík je zprostředkovatel odvodu silného uhlíku z organizmu jako odpadu z metabolizmu živé hmoty.
Má-li prostředí planety života požadovanou kvalitu, může se započít s „vysazováním“ Nehmotných druhových programů pro formování živé hmoty. Co je Nehmotný druhový program ? Hmotně si jej lze představit jako sáček či láhev, tedy jakési pomyslné pouzdro, které ukrývá na žebříku do spirály stočené úseky specificky zformované Prvosubstance. Každý úsek představuje Informaci k tvorbě uskupení živé hmoty. Nejprve tak přicházejí ke slovu plísně. Jejich Nehmotný program je nastaven tak, že jsou schopné „požírat“ neživou anorganickou hmotu a přepracovat ji na kvalitu potřebnou pro ostatní živou hmotu. Jen takto upravenou hmotu lze použít pro další proces v zavádění života. Postupně, tak jak je k disposici přepracovaná atomární hmota, se do prostředí přidávají stále složitější Nehmotné programy, které obsahují vždy tolik souborů programových impulzů, aby příslušný organizmus se mohl zformovat a po určitou potřebnou dobu také obnovovat a reprodukovat. Každý druh je takto vybaven a současně vymezen, aby se mohl projevovat svými vlastnostmi také ve vyrovnanosti hmotných toků přírody. Vzniká tak rozmanitá živá příroda s jejím vrcholem – fyzickým tělem člověka. Již v tomto období jsou přítomny Nehmotné bytosti oděné do Před hmotného „kabátku“ a pomáhají Stvořiteli s přípravou nového domova. Před hmotný obal je nutný proto, aby mohly vnímat hmotu ne jen její energetický náboj, ale nemohou s ní ještě manipulovat.
Formování nových TD Nehmotných bytostí se děje vždy v souvislosti s novou planetou života. Země je třetí takovou planetou, takže v současnosti je množství Nehmotných bytostí již ve třetím stádiu svého vývoje a někteří dokonce dosáhli nad-stupně – vlastnosti Stvořitele a jsou krůček od vstupu do bez polaritního Absolutna. Esoterika tyto bytosti považuje za anděly.
Planeta se v současnosti nachází v souhvězdí Plejád.
Druhá planeta života, která se v současnosti se nachází v souhvězdí Labutě, poskytuje prostředí pro vývoj TD ve hmotě jak z předešlé planety života, nazvěme je „A“, a nově zformované Nehmotné
bytosti, budeme jim říkat „B“. Po skončení podmínek i na této planetě života přecházejí obě skupiny do nového prostředí, kterým je už naše planeta Země.
Ze Středové oblasti je hmota posouvána a prochází prostředím, které označujeme jako 4, 3 a 2, aby se její nejzahuštěnější formace „propadly“ na prahu 1 do VU a znovu se objevily na prahu 9.
Závěrem této části přednášky pojednávající o vzniku základní reality – Univerza jen poznamenáváme, že jsme se snažili v úplně zhuštěném výkladu objasnit podstatné informace o prostředí bytí člověka, o tom, kdo je a kam směřuje. V pokračování přednášky se budeme věnovat historii člověka v Univerzu.
V publikaci autora Zdeňka Svobody „Svět je jinak“ a na www.svetjejinak.cz naleznete úplný soubor informací o dané problematice.
------------------------------------------- Konec 2. části -------------------------------------------
