1. Pilíř zdraví, část druhá, článek

Tři faktory, které ovlivňují bytí těla člověka – potrava, prostředí a psychika – nazýváme Tři pilíře. Tyto tři oblasti zahrnují veškerý soubor vztahů a činností se kterými se člověk za svůj život setkává. V podstatě toto můžeme rozdělit na to, co člověk může svým jednáním ovlivnit a na to, do čeho nemůže zasahovat, ale se znalostí se tomu může vyhýbat.

Potrava – I. Pilíř pro bytí člověka

Motto: Člověk musí přijímat potravu aby žil, ale není tady proto, aby jedl a pil.

Existují čtyři faktory, bez kterých nemůže lidské tělo existovat. Je to potrava, voda, atmosférický kyslík a spánek. Bez přístupu kyslíku kolabuje organizmus již za několik minut, bez spánku vydrží člověk bez úhony v průměru asi 3 dny, bez vody (záleží na prostředí ve kterém se pohybuje) maximálně 2- 7 dnů. Bez příjmu pevné hmoty – potravy přežije člověk až 30 dnů než organizmus (hlavně srdce) řekne dost. Opět záleží na tělesné konstituci člověka. Odtud asi pochází pořekadlo, že „z hubených jsou studení, ale z tlustých (obézních) jsou hubení“. Nelze to brát doslova, protože právě obezita v mnoha případech pramení z poruchy metabolismu (látková výměna) a takový člověk se vymyká tomuto pravidlu a bez příjmu potravy kolabuje daleko dříve. Proč tomu tak je vysvětlíme dále. Z výše uvedeného také vyplývá, že vyznavači breathariánství (život bez jídla) sice mohou existovat tzv. bez jídla, ale ne bez vody. Neznalost procesů ve hmotném těle je vede k přesvědčení, že opravdu žijí jen z příjmu prány. Prána sanskrtské slovo a znamená dech. Podle hinduistické mytologie představuje prána všechny proudy vitálních životních energií, které proudí tělem člověka, ovládají všechny vitální psychologické a fyziologické a procesy, jsou odpovědné za neustálý oběh krve a mízy v organismu, dostávají se do těla kontrakcemi srdce a dýchací soustavou a jsou dopravovány do všech buněk. V zásadě s tím souhlasíme, až na to, že vitální energie se do lidského organizmu dostává „sacím kanálem“, nikoliv kontrakcemi srdce a dýcháním, jak jsme již vysvětlili v úvodní části přednášky/aktuality.

„S Henrim Monfortem (Francouz, který praktikuje breatharianismus) jsem se setkala na přednášce v kině Luna v Ostravě“, řekla jedna z účastnic přednášky. „Bylo mi ctí poznat tak zajímavého a duchaplného člověka, který na to, že devět let nic nejedl a pije pouze vodu, bylinné výluhy a kávu (a já mu to věřím) rozhodně nevypadal, jako by byl devět let po smrti.“

Ve svém nadšení, obdivu a nevědomosti poskytla nám informaci, jak je to doopravdy s odmítnutím potravy u breatharistů. Pijí vodu, bez té by to opravdu dlouho nevydrželi (viz výše), bylinné výluhy a káva nejsou nápoje, jak je všeobecně míněno, ale potravina – ve vodě rozpuštěné živiny. Není-li tělo ve vývinu, není namáháno fyzicky ani psychicky, pak tento druh potravy postačuje k jeho bytí. To platí i o zeleninových a ovocných šťávách. Jedincům, kteří praktikují tento způsob bytí, jde především o jejich zviditelnění a pocit výjimečnosti. Člověk, který je zapojen do pracovního procesu a je nucen čelit každodennímu náporu informací vycházejících z bytí ve společnosti, nemůže nikdy tuto metodu praktikovat. Je důležité vědět, že i na myšlení (mentální činnost) je zapotřebí kromě vitální energie i odpovídající hmota (potrava).

Při této příležitosti nelze se nezmínit i o dalších neobvyklých režimech stravování.

Moderní doba přinesla množství způsobů, jak se stravovat. Základní přehled vám pomůže zorientovat se v tom, co, kdo a jak vlastně „je“.

Masožravec

Masožravec (karnivorie) konzumuje výhradně jen živočišnou potravu. Pro zajímavost uvádíme, že masožravcem se člověk stal až po velké katastrofě, kdy zanikla zatím na Zemi nejvyspělejší civilizační společnost - Atlantida. Způsob stravování člověka se podobal dnešnímu lakto-ovo vegetariánství. Stejně tak k tomu došlo i u současných masožravých druhů fauny, které do katastrofy byly pouze likvidátory uhynulých zvířat.

Všežravec

Všežravec (omnivor) je organismus, který se živí živočišnou a také rostlinnou potravou. Nespecializuje se pouze na jeden typ. V současnosti je tento způsob stravování nejrozšířenější.

Pescetarián

Pescetarián je člověk, který konzumuje mléko, vejce, ryby a v některých případech i plody moře, ale žádný další druh masa.

Lakto-ovo vegetarián

Lakto-ovo vegetarián nekonzumuje maso, ale jí vejce a mléčné výrobky (mléko, sýr, máslo nebo jogurt). Pojmenování má latinsky původ, kde Lacto znamená mléko a ovo vejce. Tento druh vegetariánství je nejrozšířenější v Evropě a v USA.

Vegan

Vegan vylučuje konzumaci živočišných produktů (maso, mléko, sýry, vejce, med). Živí se jen rostlinnou stravou. Je to životní styl, který zakazuje využívání živočišných produktů pro své potřeby.

Vitarián

Vitarián je vegetarián, který se stravuje jen syrovou stravou, která není zničena žádnou úpravou a obsahuje všechny výživné látky a je tepelně neopracovaná. Vita znamená život a vitariánství se orientuje na život. Vitariáni tedy konzumují raw food (živou stravu).

Semivegetariáni

Semivegetariáni nebo tzv. parciální vegetariáni, přijímají rostlinnou stravu s určitými druhy masa, zejména vylučují červené maso. Konzumují ryby a hrabavou drůbež, také nízkotučné mléčné výrobky. Téměř vyhovující forma vegetariánství.

Frutariáni

Frutariáni konzumují pouze rostlinné produkty. Frutariánství je přísná forma veganství. Dbají o to, aby nepoškozovali rostliny a proto konzumují jen ovoce, ořechy, semena a zelenina a živočišné produkty jsou tabu.

Paleotik

Řeč je o paleodietě, která se inspiruje starší dobou kamennou. Tvrdí, že pokud se budou dnešní lidé stravovat stejně jako jejich dávní pravěcí předkové, budou také stejně zdraví. V té době údajně například neznali rakovinu, cukrovku, vysoký krevní tlak a jiné nemoci, ale také nežili v prostředí jako dnešní moderní člověk.

Celiatici

Celiatici trpí zdravotní nerovnováhou, která se nazývá celiakie – nesnášenlivost potravin obsahujících lepek. Lepek je směs bílkovin přítomných v obilných zrnech - pšenice, ovsa, ječmene, žita, špaldy a všech výrobcích z nich – mouky, chléb, pečivo, strouhanka, těstoviny, vločky, krupice, kuskus, otruby a další. Náhradou jsou brambory, rýže, sója, kukuřice, pohanka, jáhly, luštěniny.

Věda při svých (ne)znalostech došla k závěru, že formy vegetariánství jsou z hlediska věku a stavu člověka rizikem ohrožující jeho zdraví. Ohroženou skupinou jsou zejména děti, dospívající, staří lidé, chroniky nemocní, těhotné a kojící ženy, v podstatě všichni, kteří tento stravovací režim u sebe aplikují. Jak v dalším uvedeme, právě ty složky, které jsou uváděny ve vegetariánské stravě jako nedostatkové, nejsou zpravidla v organizmu tvořeny a používány podle představ vědy.

Naopak pozitivem této formy alternativního stravování, jak je vědecky uváděno, je prevence výskytu civilizačních onemocnění (kardiovaskulární, onkologická, diabetes, ateroskleróza, vysoký krevní tlak, obezita a trávicí obtíže spojené se zácpou).

Informace z této oblasti by nebyly úplné, kdybychom se nezmínili také o makrobiotice.

Makrobiotika (z řeckého makrós – velký, dlouhý a bios – život) je životní styl a dietní režim, který je založen na taoistickém učení jin a jang. Jako základní potravinu předepisuje obilniny a doplňuje je o další potraviny (místní zelenina a další lokální produkty). Zakazuje požívání průmyslově zpracované potraviny a většinu živočišných produktů. Makrobiotické učení také omezuje množství tekutin, zakazuje přejídání a požaduje, aby potrava byla před polknutím důkladně rozžvýkána. Standardní makrobiotický talíř tvoří z 50 % celozrnné obilniny, 30 % zelenina (zejména tepelně upravená a kvašená), 15 % luštěniny a mořské řasy a 5 % polévky. Doplňkově lze zařadit ryby, ovoce mírného pásma, semena, ořechy, oleje.

Několik potřebných informací o procesu příjmu potravy a jejího trávení:

Jistě vás někdy napadlo, proč stejnou potravinu různí jedinci netráví stejným způsobem, ba některou úplně odmítají, když mají stejné tělo se stejným trávicím traktem. Vysvětlení tohoto jevu je snadné. Pro druh fauny homo sapiens sapiens (člověk rozumný) je určeno, tak jako pro všechny druhy živé přírody, určité rozpětí (délka) paprsku Nehmotné vitální energie, kterou jeho organizmus pro své funkce používá. Je to zahuštění fyzického těla, o kterém byla již řeč. Tento fenomén zajišťuje stálost druhu a jen s málo výjimkami nemožnost jeho křížení. Bylo již řečeno, že hmotnými prostředky nelze tento rozsah (velikost) určit, ale lze jej spolehlivě poznat podle krevní skupiny. Organizmus druhu fauny „člověk“ nevyužívá celé pro něho určené rozpětí, ale pohybuje se v jeho rámci.

Ze schéma je patrné, že pokud krevní skupina A a B má dosáhnout vlastností 0 (nulka – standardní uskupení) a tím i bezproblémovou komunikaci s přijatou potravou, musí se „doplnit“ do síly 0. Úzce to souvisí i s dárcovstvím krve, kdy 0 lze použít pro všechny krevní skupiny. To je vysvětlení k tomu, že jedinec s krevní skupinou 0 je bez problémů masožravec a může konzumovat potravu v celé šíři zahuštění. Nejhůře je na tom skupina „B“, což značí nejmenší zahuštění a bez problémů, nebo velké spotřeby vitální energie pro trávení, není schopen přijímat více zahuštěnou stravu, zejména maso. Vyhovuje mu však vše, co patří k bylinám nebo keřům. Stromové ovoce již není tím nejvhodnějším a lépe se s ním vypořádává skupina „A“. V této souvislosti malé odbočení od našeho tématu. Před několika dny proběhla masmédii nenápadná informace, že podle výzkumu, koronavir napadá především jedince s krevní skupinou „A“. Právě tento „dodatek“ vyrovnání zahuštění u skupiny „A“ je vhodným materiálem na formování těla viru. Zajímavostí je, že právě z těchto „přesahů“ se tvoří mutace viru, protože jeho množení funguje jako tiskárna 3D. Takže z každého tak utvořeného viru se kopírují jeho dvojníci, kteří se pochopitelně chovají trochu jinak. Níže uvádíme plné znění uveřejněných článků týkajících se této problematiky.

Lidé s krevní skupinou 0 jsou méně náchylní k nákaze koronavirem, tvrdí experti z biotechnologické společnosti 23andMe, Inc.

Vědci specializující se na genetiku našli podle agentury Bloomberg souvislost mezi genem určujícím krevní skupinu a náchylností k nakažení se nemocí covid-19. Vyplývá to z předběžných výsledků analýzy, která zkoumala data 750 000 lidí.

Pravděpodobnost nakažení se koronavirem lidí s krevní skupinou 0 je podle vědců nižší o zhruba desetinu až pětinu (9-18%). U ostatních krevních skupin v tomto ohledu vědci žádné výkyvy neobjevili. Analýza brala v potaz i ostatní faktory, které ovlivňují citlivost organismu k nákaze covidem-19, jako je věk, pravděpodobnost kontaktu s nakaženými u zdravotníků a podobně.

Výsledky jsou proto slovy autorů výzkumu „přesvědčivé“. I přesto nicméně skupina odborníků připouští, že pro definitivní potvrzení souvislostí genetiky a náchylnosti k nemoci ani tak velký vzorek, s jakým operovali, úplně nestačí a čeká je ještě spousta práce.

Krevní skupina A zvyšuje riziko těžkého průběhu

Spojitost krevní skupiny a koronaviru potvrdilo už vícero studií. Například ty, které se nezaměřovaly na riziko nákazy, ale vážného průběhu.

Minulý týden vyšla studie založená na výzkumu 1600 pacientů z Itálie a Španělska, kterým koronavirus způsobil vážné respirační potíže. Vědci spočítali, že mít krevní skupinu A zvyšuje pravděpodobnost potřeby napojení na ventilátor o celých 50 %. Agentura Bloomberg dále odkazuje na starší studii čínských výzkumníků, která došla k podobným závěrům.

Rozklad přijaté potravy počíná již v ústech.

Organizmus si nevyrábí nic do zásoby, tak ani enzymy, které jsou součástí procesu rozkladu přijaté hmoty – potravy. Je nutné proto přijímanou potravu dobře rozžvýkat, aby chuťové buňky na jazyku rozeznaly všechny složky potravy a mohly tak vyslat signál, aby až hmota doputuje do žaludku, byly tam připraveny trávicí šťávy v odpovídající kvalitě a množství. Zároveň při žvýkání se potrava i prosliňuje a to je velice důležité pro další trávicí proces. Sliny totiž obsahují takové řetězce uskupení hmoty, které uzavírají do své formace ve vodě rozpustné látky, které se musí do nitra těla dostat až ve střevě, nikoliv již v žaludku. Málo je známo, že voda a v ní rozpuštěná hmota (např. ve vodě rozpustné vitamíny) přecházejí dovnitř těla již přes buňky sliznice v horní části žaludku.

V dolní části žaludku dochází k důkladnému promíchání přijaté potravy s trávícími enzymy před přesunem tráveniny do dvanáctníku.

Na dolní část žaludku navazuje dvanáctník (latinsky duodenum, zastarale a hovorově dvanácterník) je to podkovovitě stočená počáteční část tenkého střeva. Kromě žaludku do něj rovněž ústí vývod žlučníku z jater a vývod slinivky břišní. Zde dochází k zásadnímu třídění hmoty na cukrovou složku a tukovou část s doprovodnými vitamíny a minerály ve vodě nerozpustnými. Zbytek tvoří balastní látky, které jsou „zabaleny“ tak, aby prošly střevem bez toho, že by se dostaly přes buňky sliznice střeva do nitra těla.

Pohled na celkový proces příjmu potravy, jejího zhodnocení a vyloučení balastu.

A jak je to s teplotou konzumované potravy a nápojů? Optimální teplota pro konzumaci teplých jídel a nápojů je do 40°C, studených okolo 20°C. Proč? Dostane-li se do žaludku potrava vyšší teplotou jak 42°C, řetězce trávících šťáv se rozkládají a jsou tak deaktivovány. Má-li být přijatá potrava rozložena a připravena pro přechod do nitra organizmu těla, musí se vytvořit nová uskupení. Při příjmu chladnější potravy a tekutin jak 16°C je zapotřebí ji v ústech "dohřát", protože sice proběhne signalizace pro tvorbu enzymů, ale tyto jsou pro objemové uskupení nízké teploty neúčinné, prostě nemohou studenou hmotu navázat, teprve po dosažení "provozní teploty" může trávicí proces pokračovat.

S vodou je to trochu jiné, i když podstata je stejná. Je známo, že s klesající teplotou voda "houstne", tj. mezery mezi jednotlivými jejími molekulami se zužují a při 0°C mění své skupenství na pevné. Naopak, čím je voda teplejší mají její molekuly větší rozestupy a mohou případně mezi sebe přijmout molekuly jiné hmoty a pronést je přes žaludeční sliznici do nitra těla. To se děje např. s ve vodě rozpustnými vitaminy. Optimální mezery jsou právě při teplotě okolo 20°C. Z toho můžete také odvodit, že některé léčivé čaje se mají pít teplé, nikoliv horké a po malých doušcích.

Představy materialistické vědy, že tělo získává energii z potravy spalováním živin jsou scestné. Neznalost skutečné podstaty tvorby a fungování živé hmoty nutně vyžaduje tvorbu teorie, která podporuje pozorované jevy v těle. Teplota těla tedy není způsobována uvolňovanými kaloriemi z domnělých spalovacích procesů, ale vzájemným otíráním řetězců hmotných částic, uváděných do pohybu primárně Nehmotnými činiteli, zejména Nehmotnou vitální energií. Kalorie (značka cal) je jednotka energie, dnes již většinou nahrazená joulem (J), který je jednotkou soustavy Si. V praxi se objevuje hlavně při vyjadřování energetické hodnoty potravin, kdy se ovšem obvykle používá její násobek kilokalorie - kcal. Existovalo mnoho různých definic kalorie, dnes se používá následující: kalorie je množství energie, které dokáže zvýšit teplotu 1 gramu vody ze 14,5 °C na 15,5 °C, takže přepočtem z toho plyne, že 1 cal ≈ 4,185 J.

Základním kriteriem vhodnosti potravy je množství Nehmotné Energie potřebné k jejímu zpracování, nikoliv smyšlené kalorie. Čím je potrava souladnější se zahuštěním těla konzumenta, tím menší je její Energetická náročnost, tím více přijaté Energie zůstane v organizmu na ostatní hmotné procesy, což ovšem platí také naopak. Čím je potrava nesouladnější s možnostmi těla, tím více musí být aktivován jeho imunitní Systém. Určovat tedy kalorickou hodnotu potravin je nesmysl a doporučovat obecně denní dávky příjmu kalorií v potravě je dokonalá mystifikace.

Výše uvedené informace je nutné znát, abyste pochopili některé další skutečnosti v souvislosti s potravou pro člověka.

Dostáváme se k tomu, abychom mohli posoudit co je opravdu „zdravá“ potrava pro člověka. Současné technické vymoženosti, způsob jejich používání a z toho vyplývající životní styl připravují člověka stále více o čas. Snahou proto je, aby příprava jídla a jeho konzumace zabrala co nejméně času. K tomu přistupuje tržní hospodářství se svými základními atributy – smluvní svoboda, volnost soutěže a neomezená konkurence. V rámci tohoto prostředí je člověk stále více zotročován reklamou a nabídkou všeho možného, včetně doporučení životního stylu a potravin nevyjímaje. Spotřební zboží musí být lákavé pro všechny smysly člověka, ale jeho trvanlivost je nastavena tak, aby při průměrném používání vydrželo po záruční dobu. Oprava po záruční době je buď nemožná, nebo tak finančně nákladná, že se nevyplatí. U potravin je to stejné, musí na první pohled zaujmout všechny smysly člověka a to především lákavým obalem, s obsahem už je to horší, protože u tohoto zboží je snaha, aby vydrželo bez újmy kvality co nejdéle. Výsledkem toho je, že se mnoho jedinců stále více propadá do psychické krize a snaží se „držet krok s dobou“, být „in“ za každou cenu. To je jen připomenutí jaké je prostředí s vyspělou ekonomikou, ve kterém se pohybuje většina společnosti. Oblasti tzv. rozvojových zemí se zatím tento způsob bytí dotýká jen okrajově, převažují tam místní tradice, které jsou v mnoha směrech k člověku laskavější, ale pro „moderního civilizovaného člověka“ nepřijatelné.

Jak se v této „džungli“ vyznat co je potrava pro zdravé bytí? Je to vše, na co má organizmus program, vše co je souladné se systémem Univerza, co bylo dáno Tvořivému Duchu, aby mohl ve hmotném obalu – fyzickém těle existovat.

Čím se tedy řídit při výběru a úpravě potravy?

Zcela zásadně přijímat potravu ze surovin co nejméně technologicky upravovaných a bez jakýchkoliv přidaných látek (Éčka), zlepšujících její vzhled, chuť, aroma, trvanlivost a další její vlastnosti pro tržní účely (vše co se odlišuje od kvality živé přírody). Veškerá nepřirozeně (chemicky) zformovaná hmota přidaná do potravin a nápojů je z hlediska potřeby vitální energie pro tělo zatěžující "cizí hmotou", na kterou nemá organizmus těla program a tudíž musí aktivovat imunitní Systém pro její likvidaci. Problém je však v tom, že málokterému člověku praktikujícímu současný životní styl, pobývajícímu ve zcela nevyhovujícím prostředí a čelícímu každodenním stresovým situacím, zbývá rezerva v kapacitě příjmu vitální energie.
Tepelná úprava pouze vařením či dušením. Naopak, pečení, smažení, uzení, grilování či úprava v mikrovlnné troubě nebo na indukčním zdroji je zcela nevhodná. Na povrchu takto upravovaných potravin se tvoří vrstva, která by se dala přirovnat k velice odolné umělé hmotě. Organizmus nemá program na vytvoření trávící šťávy, která by tuto hmotu dokázala rozložit a využít, nakládá s ní proto jako s balastem, na což je nutno vynaložit množství vitální energie (sekundární imunita). Pokud se této nedostává a netvoří se složky, nebo nedostatečně, pro likvidaci tohoto balastu, ukládá se ve střevě. Je to jedna ze skutečností, které tvoří základ pro rakovinu tlustého střeva.
Teplota přijímané stravy a nápojů v rozmezí 18°C – 42°C, aby trávící enzymy byly účinné (viz výše o teplotě potravin a nápojů).
Vyhýbat se odtučněným potravinám (light). Proč? Odejmutím tuku se naruší přirozené řetězce hmoty a užitečné složky v potravině neumí organizmus využít. Jedná se hlavně o ve vodě nerozpustné vitamíny a minerály. Odtučněním se ze zcela zdravé potraviny stane balastní hmota, se kterou organizmus takto nakládá (viz výše).
Mít na paměti, že trávení potravy začíná již v ústech a proto jídlo nehltat, řádně rozžvýkat a při jídle se nezabývat jinou činností (sledování TV, čtení apod.).
Do jednoho pokrmu nemíchat různě zahuštěné druhy potravin, např. zeleninu a obilniny s masem nebo ovocem. Podrobné informace k tomuto problému najdete na na webových stránkách www.svetjejinak.cz.
Propagovaný pitný režim je další ze scestných teorií o funkcích lidského organizmu. Ano, tělo potřebuje vodu, ale jen tolik, aby byl vyrovnaný stav (tlak) mezi lymfatickým a krevním systémem. Nejlepším indikátorem je pocit žízně. Potřeba vody odvisí od teploty prostředí ve kterém se člověk pohybuje, fyzickém pohybu a obsahu vody v konzumované potravě. Při nadměrném nuceném příjmu tekutiny se opět vyvolá nadměrná potřeba vitální energie, aby se nepotřebná voda mohla vyloučit. Jsou dva způsoby, jak si organizmus s tímto problémem pomáhá: pocením, při kterém se vylučují i potřebné minerální látky, nebo neplánovaným močením, při kterém se namáhají ledviny, zvláště ta pravá – metabolická. Další, s tím spojená, je teorie, že buňky potřebují vodu, aby mohly správně fungovat. Vědou pozorovaná voda v buňkách výkonných orgánů je ale „kvazi“ voda – sloučenina 2 atomů vodíku a atomárního kyslíku, která tam vzniká při přeřazování hmoty podle Nehmotných impulzů. O potřebě vody v činnosti buněk můžeme hovořit pouze v souvislosti se svalovými vlákny a jejich buňkami. Jak a co pít? Nejlepším nápojem je pramenitá voda bez jakýchkoliv úprav. „Kohoutková voda, byť splňuje vědou stanovené normy, je z hlediska funkce organizmu „závadná“, protože prostředky, kterými je dosahováno její nezávadnosti jsou nepřirozeně zformovanou hmotou a tudíž pro organizmus těla zatěžující. Naprosto nepřijatelné jsou různě ochucené, aromatizované, obarvené a kysličníkem uhličitým sycené nápoje. Barva a chuť takového nápoje, trvanlivost v to nepočítaje, je dosahována chemicky zformovanou hmotou, pro organizmus škodlivou. Stejně tak pít nápoje sycené kysličníkem uhličitým (CO2) je škodlivé, zvláště pro děti. Proč? Molekuly kysličníku uhličitého se dostávají spolu s vodou přímo do krevního řečiště a jeho uhlík (C) reaguje s kyslíkem, který je součástí červené krvinky a tak ji deaktivuje. Protože však tento uhlík pochází z molekuly sloučeniny s atomárním kyslíkem a sám není alfa uhlíkem, není šance, aby kyslík z krvinky předal tento uhlík v plicním sklípku atmosférickému kyslíku (O2). Zbylé atomy kyslíku, po odtržení uhlíku, se pohybují volně v krevním řečišti a působí jako volné radikály – narušují programově zformovaná uskupení unášená v krevním řečišti. Více informací naleznete opět na našich stránkách www.svetjejinak.cz, Rovněž minerální vody, obsahující přírodní kysličník uhličitý, jsou vhodné jen pro krátkodobý léčebný účel. Mléko a nápoje z něho, ovocné a zeleninové šťávy (džusy) nejsou nápoje, ale potraviny.

Několik vět o soli. Chlorid sodný – sůl, sloučenina dvou prvků, sodíku a chloru (NaCl) je nezbytná pro funkce všech živých organizmů. Proč je prospěšné dát přednost užívání mořské soli před solí kamennou (kopanou)? Je to z prostého důvodu: mořská sůl se hromadí ve vodě přirozeným způsobem. Sladká voda proudící z pevniny do moře přináší sebou i sůl, která prošla živými organizmy, tudíž energetický náboj v jejích částicích odpovídá potřebám živé hmoty. Navíc obsahuje i některé pro organizmus potřebné prvky (např. draslík, hořčík, jód). Těžená sůl (kopaná) z ložisek nacházejících se na pevnině sice také někdy dávno prošla procesem v živém organizmu ponejvíce flóry, ale za nespecifikované období se energetický náboj v jejích atomárních částicích vrátil k původní síle neživé hmoty. Tato sůl se chová v organizmu poněkud jinak a díky silnému náboji (úseku paprsku Nehmotné energie) narušuje vitální procesy v lidském organizmu.

Kuchyňská sůl doplněná o fluor – další vědecký omyl. Fluór do lidského organizmu nepatří, nemá v něm žádnou úlohu a proto, jak věda vypozorovala, ukládá se v kostech a v zubech a všude tam, kde se nachází i vápník. Dopravit (uklidit) fluór na ta místa dokáže pouze zformovaná hmota v čele se „silným“ alfa uhlíkem. Jeho údajná účinnost při zamezení kazivosti zubů nevyváží to, že tam, kde se objeví ovlivňuje účinnost fosforu vůči vápníku, takže hmota kostí a zubů se stává náchylnou k lomivosti, je křehčí. Dalším prvkem, kterým je doplňována kuchyňská sůl je jód. Na rozdíl od fluóru je jód velice důležitým prvkem v mechanizmu funkcí lidského organizmu. Jeho nedostatek v těle vede k závažným poruchám v metabolismu a následně i vývojovým vadám. Lze tedy obohacování soli tímto prvkem, vázaným jako jodičnan draselný, akceptovat. Nic ale nenahradí příjem jódu jako přirozené součásti některé zeleniny, namátkově uvádíme cibuli, česnek, fazole, rajčata a další.

Krystalová mřížka chloridu sodného – kuchyňské soli

Cukr (sacharóza) – nejfrekventovanější slovo pokud se týká stravování. Pro zdravé bytí je zapotřebí konzumovat cukr co nejméně technologicky zpracovaný. Z tohoto důvodu je nejvhodnější nerafinovaný cukr třtinový nebo řepný. Rafinací cukr ztrácí přirozené vazby svých molekul, které jsou potřeba k tomu, aby jako ve vodě rozpustná hmota mohl být dopraven až do střeva a nepronikl do organizmu již v žaludku. To je právě problém s tekutým sladidlem glukózo-fruktózovým sirupem, v současnosti používaným při výrobě téměř všech potravin a nápojů. Získává se z kukuřičného a pšeničného škrobu a následnou izomerací (chem. reakce, při níž vstupní látka i vzniklý produkt mají stejné složení, ale liší se uspořádáním atomů v molekule) glukózy na fruktózu. Jeho výroba je levnější, má vyšší sladivost a má dobré senzorické vlastnosti, takže to jsou jeho výhody, proč se tak hojně využívá v potravinách a nahrazuje tak cukr = sacharózu. Jak se tento cukr chová v organizmu je už vedlejší. Není divu, že přibývá onemocnění cukrovkou, obezitu nevyjímaje, hlavně u dětí. Ty jsou nejvíce ohroženy, protože konzumují nejvíce cukrovinky, zmrzlinu, sladké nápoje, ochucené cereálie, žvýkačky a další, kde poctivý, byť rafinovaný, cukr nenajdeme. Navíc u žvýkaček a želatinových cukrovinek je nebezpečí, že se drobné částečky této hmoty oddělí a přes sliznici v ústech se dostanou do organizmu. Tam tato „umělá hmota“ zůstane navždy, protože neexistuje program k jejímu vyloučení. Pokud však prochází normálně přes zažívací ústrojí, je s ní nakládáno jako s balastem a tak je i vylučována.

Bude pro vás šok, když se podíváte podrobně na etiketu s údaji o složení potraviny a uvědomíte si, kolik za celý den zkonzumujete tohoto sladidla, včetně toho obsaženého v chlebu a pečivu. Toto sladidlo, ač je původem ze zcela vhodných potravin se technologickou úpravou stává pro organizmus nepřijatelným. Proč? Jak bylo již uvedeno, trávení potravy počíná již v ústech. Enzymy (jednoduchá či složená bílkovina) obsažené ve slinách „zaobalí“ veškeré složky z přijímané potravy ve vodě rozpustné, aby se do nitra organizmu dostaly až ve střevu řádně navázané na trávící řetězce, které je předají v krevním rozvodu k tomu připraveným „přepravcům“ na místo určení. Pokud se tak nestane a ve vodě rozpustné látky se neplánovaně dostanou do krevního rozvodu, pak musí nastoupit náhradní varianta začlenění této hmoty a využití v procesech probíhajících v organizmu. Je to záležitost vyžadující mimořádnou tvorbu navazujících řetězců zformované hmoty, což představuje i zvýšenou potřebu vitální energie. Pokud ale přísun takového „materiálu“ přesahuje možnosti organizmu, pak se tato hmota v těle ukládá v podobě „kvazi“ tuku. Pokud ale přísun takového „materiálu“ přesahuje možnosti organizmu, tato hmota se ukládá v podobě „kvazi“ tuku.

Ještě je nutno zmínit se o medu, jako o ideálním sladidlu a nositeli dalších pro organizmus prospěšných látek.

molekula sacharózy (cukru)

Tak jako o cukru se vedou diskuze i o tucích. Tuky jsou pro organizmus rovněž jedním ze základních zdrojů uhlíku a vodíku pro stavbu a funkce těla. Pojí se s látkami ve vodě nerozpustnými (minerály, některé vitamíny). Nebudeme rozebírat vědou dělení na nasycené a nenasycené mastné kyseliny, které je jako mnoho dalšího zcela scestné. Člověk by měl konzumovat ze živočišných tuků pouze máslo. Pro smažení a tepelné úpravy pokrmů vyžadujících vyšší teplotu, kde by se máslo „přepalovalo“ a tím znehodnocovalo použít „ghí“, přepuštěný čistý máselný tuk. Z rostlinných olejů je vhodné používat pouze za studena lisované oleje – olivový (vhodnější pro ovoce), slunečnicový (výhodnější pro zeleninu) a neutrální kukuřičný. Tak jako glukózo-fruktózový sirup je z rostlinných tuků používán rafinovaný řepkový olej se stejnými výrobními vlastnostmi. Obsahuje však určité látky, které organizmus nemůže akceptovat a snaží se je vyloučit, ale než se tak stane, stačí zatěžovat proces ve střevě.

Molekula tuku s třemi mastnými kyselinami

Někdo rád kyselé a některé pokrmy si neumíme představit bez „dokyselení“. Přirozeným univerzálním kyselícím prostředkem jsou citron a limetka. Navíc obsahují i prospěšný vitamín „C“. Dalším doporučeným kyselícím prostředkem je kvalitní vinný nebo rýžový ocet. Ostatní octy, byť pocházejí z přírodních zdrojů, jsou náročnější na aplikaci, protože se musí přihlížet k „zahuštění“ jejich hmoty.
Houby jsou významnými nositeli minerálních prvků a vitamínů. Lze je kombinovat do vařených a dušených pokrmů ze všech druhů zeleniny (např. brambory) a obilnin (např. těstoviny) nebo konzumovat nakládané ve vinném octu. Nekombinovat s masem, živočišnými tuky, mléčnými výrobky, vejci a ovocem. Oblíbená smaženice je jeden z energeticky nejnáročnějších pokrmů vůbec.
I. pilíř by nebyl úplný, kdybychom se nezmínili o stravě pro děti od nejútlejšího věku. Je samozřejmé, že mateřské mléko je ničím nenahraditelné. Životní styl současné společnosti však přináší skutečnost, že stále více novorozenců, nebo dětí brzy po narození je převáděno na náhradní mléčnou výživu. Dojde-li k tomu, že je nutné potomka dokrmovat, či úplně živit přípravky vědecky testovanými, je samozřejmé, že každá matka pro své dítě požaduje to nejlepší. Nebudeme a nechceme šířit informace o vhodnosti nabízené stravy pro nejmenší. Myslíme, že každý, kdo si přečte co výrobek obsahuje a porovná to s informacemi námi uváděnými, udělá si úsudek sám. Měl by dojít k tomu, že tato výživa vede při nejlepším k různým alergiím a snížené imunitě. Více k tomu není co dodávat.

Závěrem 1. Pilíře zdravého bytí si připomeňme přísloví: "Jez do polo-syta, pij do polo-pita a budeš žít dlouhá léta", protože člověk nežije, aby jedl a pil, ale musí jíst a pít, aby mohl naplňovat svá životní předsevzetí, zkrátka, aby byl.
Jsme si vědomi, že jak v odborných tak i v alternativních doporučeních v oblasti zdravého stravování panuje velký chaos a nepřeberné množství informací. Ani jedna však nevychází ze znalosti podstaty života a skutečného procesního režimu organizmu těla. Po seznámení se s alespoň základními zásadami přirozeně vhodné stravy, souladné s vlastnostmi těla, je třeba v prvé řadě vědět, že potrava se v organizmu nemění na energii, jak to věda deklaruje a měří proto její kalorické hodnoty (nebo jouly). Vitální energii čerpá veškerá živá příroda, tedy i člověk, z volného prostředí, které prostupuje jako smysly člověka nevnímatelné fluidum. Je jednou ze součástí Systému Universa (vesmíru). Problém je v tom, že kapacita těla na příjem vitální energie, bez které život a jakékoliv funkce těla nemohou existovat, je limitována. Pokud ji člověk čerpá nepřiměřeně, např. na trávení nevhodné potravy, tak mu chybí pro jiné procesy v organizmu, počínaje metabolizmem a konče sníženou funkcí imunity těla, vedoucí až k život ohrožujícím civilizačním nemocem.

Podrobnější informace o zdravém stravování a další netradiční údaje naleznete v knihách Zdeňka Svobody "Svět je jinak" a "Sdělení Druhé strany" a na www.svetjejinak.cz.

----------- konec II. části